Author: celoush

Následující kód vytvoří jednoduchý spínač, který na pozici určenou prvním parametrem vytvoří spínač, jenž za sekundu zlikviduje všechny jednotky patřící straně nastavené v druhém parametru. Nepovinný třetí parametr určuje velikost oblasti. Výchozí je, jak je vidět 300 metrů.

Na základě dřívějšího zaznamenaní tohoto používání jsem se rozhodl přijmout názvosloví, kdy pro sadu příkazů nutnou volat přes příkaz spawn používám název “procedura”, kdežto pro sadu příkazů volaných příkazem call používám název “funkce” a patřičnou zkratku používám i v názvech. Tedy například:[soldier1,soldier2] spawn celo_proc_wait_for_visibile_contact;[soldier1] call celo_fnc_get_actual_guard_state; Pokud dojde omylem k vyvolání funkce zavoláním přes spawn, tak se nic zásadního neděje, kdežto obráceně nastává problém. Na základě tweetu Kilo bych rád upozornil na možnost vložit kontrolní kód na začátek procedury, který zjistí, že došlo k vyvolání přes call, ukončí patřičný skript a zavolá sám sebe správným způsobem if (!canSuspend) exitWith {_this spawn celo_proc_name_of_proc)};

Vytvoření privátní hodnoty a její dostupnosti (closure) demonstrují následující příklady. V prvním případě v rámci “procedury” vyvolané spawn vytvoříme privátní proměnnou “_a”, která je dostupná i v samotných vnitřně vyvolaných funkcích. [] spawn { private _a = 0; [] call { systemchat format[“%1”,_a]; // “0” }; }; Oproti tomu druhý příkaz ukazuje, že privátní hodnota vytvořená ve funkci je pak následně ve vnitřně “spawnuté” proceduře nedostupná. [] call { private _a = 0; [] spawn { systemchat format[“%1”,_a]; // “any” }; };